Tori et Lokita prétendent être frères et sœurs. Apparemment, ils se sont rencontrés lors d’un douloureux voyage en Europe. Lokita a sauvé la vie de Tori pendant cette période. Cependant, ils ont admis aux autorités qu’ils étaient frère et sœur, puisque Tori a perdu la vie au Bénin, en Afrique, et qu’il disposait donc d’un statut légal en Belgique qui s’appliquait également aux membres de sa famille.

Ces deux jeunes immigrés ouest-africains vivaient dans un centre pour demandeurs d’asile et livraient de la drogue sous couvert de travail dans une pizzeria. Ils ne peuvent refuser aucun travail, légal ou illégal. Les trafiquants d’êtres humains exigent le remboursement de leurs services, les familles en Afrique attendent l’aide financière promise.

Film Tori a Lokita nejdřív působí dojmem, že se drama bude točit kolem zamýšleného podvodu s identitou, po půlhodině ale příběh změní prostor a tempo. Ubude dialogů a přibude akce.

Sourozenectví má potvrdit test DNA a zoufalou Lokitu drogový gang odveze za město, kde má tři týdny strávit zavřená v pěstírně bez možnosti kontaktu s Torim nebo kýmkoli dalším. Výměnou za to má dostat falešné dokumenty. Je to pro ni ale mimořádně stresující zkušenost, protože trpí úzkostmi.

Teď se ale potřebuje soustředit. Na každém procedurálním detailu v utajené, klaustrofobní a přetopené pěstírně kdesi za městem záleží, což stimuluje diváckou pozornost. A podnikavý Tori to nechce nechat jen tak.

Nezdolná víra v člověka

Bratři Jean-Pierre a Luc Dardennovi, slavní belgičtí scenáristé, producenti a režiséři, točí už od 80. let minulého století. Jejich filmy obvykle vznikají, když tvůrci narazí na člověka se zajímavým příběhem: ženu vyhozenou za podivných okolností z práce, chlapce plánujícího pod vlivem radikálního imáma vraždu a podobně.

Přistěhovalci, ať už například ze zemí Balkánu, jako v případě filmu Mlčení Lorny, nebo z muslimských zemí, jako v případě Mladého Ahmeda, jsou společně se sociálně slabými jednou z nejdůležitějších vrstev, odkud se rekrutují jejich hrdinové. Různé formy „rodiny v ohrožení“ jsou přirozeně jejich nejobvyklejším zázemím.

Kromě dobře rešeršovaných příběhů, pohyblivé kamery, herecké autenticity profesionálů (Jérémie Renier, Marion Cotillardová atd.) jejich filmy zdobí především nezdolný humanismus. Bez větších didaktických výkladů sledujeme hrdiny v mezních situacích, kdy materiální podmínky lámou charakter.

Přesto jde o hrdiny a hrdinky aktivní, kteří se nevzdávají šance na to, že můžou na svojí situaci něco změnit, vydělat potřebné peníze, zbavit se potíží. Pokud přestoupí myslitelné hranice, jejich rozhodnutí je dostihne jako v případě klíčových scén filmu Dítě, oceněného v Cannes v roce 2005 Zlatou palmou.

Rezignace nemá ve světech dardennovských hrdinů místo. Nevidíme žádné pasivní alkoholiky před věčně puštěnou televizní obrazovkou, ale urputnou snahu o záchranu v minimálních mantinelech. Čas se krátí, jako v případě filmu Dva dny, jedna noc, kde jde hrdince o to přesvědčit kolegy, aby jí dali šanci dál pracovat. Tlak věřitelů, vyděračů nebo úřadů, využitý jako žánrový prvek blížící se deadline, stupňuje napětí.

Předčasně dospělí Tori a Lokita

Tím spíš vystupuje v novém filmu od popředí hluboké lidské pouto jedenáctiletého dítěte a šestnáctileté dospívající dívky. Nedají na sebe dopustit, znají svoje slabé stránky a riskují jeden pro druhého všechno, co mají. Jsou předčasně dospělí, jednají velmi účelně, odvážně a věcně. Jako kdyby měli leccos za sebou.

V podání Pabla Schilse (Tori) a Joely Mbunduové (Lokita), kteří se před kamerou objevili úplně poprvé, projevují minimum váhání a dilemat. Pokud musí kvůli penězům pro rodinu dealovat drogy, dělají to. Když je nutné v ohrožení života jednoho z nich někoho omráčit, nezaváhají.

Oba mladí herci představují Toriho a Lokitu tak, že v divácích není ani stopa pochybností o jejich autentičnosti. A to přesto, že jejich role vyžadují nejen fyzickou akci, ale také vyjádření úzkostných stavů, nejistot při policejním výslechu a dalších hraničních situacích.

Snímky bratrů Dardennových, především dvanáctka celovečerních hraných filmů natočených od konce 80. let, ale také dokumentární tvorba a producentská podpora dalších tvůrců, pomohly změnit současnou evropskou kinematografii. Ukazují sílu, vitalitu a potenciál lidí, kteří byli vytlačeni na okraj, nebo se součástí naší společnosti ani nemohou stát, i když by chtěli.

Problémy Evropy se proměňují, ale dilemata, která to přináší, se mění pozoruhodně málo. Filmy Jean-Pierre a Luc Dardennovi tak zatím takřka nestárnou. A vypovídají ve zrušených fabrikách, azylových centrech a na ulicích o víře v dobré jádro mnoha lidí z těch, kteří jsou materiálními, ideologickými nebo byrokratickými vlivy nevybíravě zatlačeni do kouta.

Le film Tori et Lokit a été présenté en avant-première dans les cinémas tchèques le 28 septembre 2023. Le film sera également projeté dans le programme du festival Be2Can.

Pavel Sladky

Partager sur Facebook

Partager sur Twitter

Partager sur LinkedIn

Imprimer

Copiez l’adresse URL

Adresse abrégée





Copier dans le presse-papier

Fermer